Kontakty
Světová literatura
Inzerce
Josef Šiman -Život proutníka a neb zlobivý kritik
Kniha ze zákulisí showbusinesu divadla a televize,skutečné bitvy kolem rozdávání grantů, zajímavosti ze života hvězd. Chcete třeba vědět, jaké víno pije Karel Gott a jak se žije v zákulisí . Pak si přečtěte "Život proutníka."

Ze zákulisí královny Alžběty II
Michaela Košťálová je autorkou knihy “ Ze zákulisí královny Alžběty II“, kterou loni na jaře vydalo nakladatelství Petrklíč. Autorka zde poodhaluje, jak už název napovídá "zákulisí" nejdéle panujícího Anglického monarchy, kde se čtenář může dozvědět nejednu pikantnost a dosud nezveřejněnou zajímavost, nejen o jejím veličenstvu, ale o celé královské rodině. Jestli chcete vědět, jak probíhalo setkání královny s naším bývalým presidentem Václavem Klausem, jak a s kým tráví královna volný čas, jak vypadá její pracovní den nebo v kolik třeba ráno vstává, kniha Michaely Košťálové je určena právě pro vás. Kniha je napsána velmi čtivě, je určena každé generaci bez rozdílu věku i pohlaví, na rozdíl od ostatních knih, které byly o této panovnici dosud vydány je napsána velmi lidovým, mnohdy hovorovým jazykem a nezahlcuje čtenáře pouhými fakty a obtížně zapamatovatelnými daty. Navíc je publikace doprovázena dosud nezveřejněnými fotografiemi nejen města, ve kterém královna sídlí, ale i dosud nezveřejněnými fotografiemi z jejího života. Knihu mohu čtenářům vřele doporučit a jen popřát mnoho zábavy a krásných chvil strávených v její vřelé společnosti i společnosti královny Alžběty II.

Kniha "Sedm věků ženy"
Natálie Nera, vlastním jménem Natálie Dunn, je autorkou antologie básní s názvem /Sedm věků ženy/ na pomoc obětem domácího násilí. Nápad se zrodil z jednoduché elektronické korespondence mezi dvěma kamarádkami z dětství, které spojuje jak láska k literární tvorbě, tak neblahá osobní zkušenost s domácím násilím. Od prvního nápadu k realizaci uběhly dlouhé tři roky vzletů a pádů, nadějí a téměř úspěchů. Editorka a autorka Natálie Nera knihu sestavila tak, aby se co nejpříjemněji četla, aby rytmus seřazených básní nepůsobil rušivě a aby si snad každý našel to, co ho nejvíce osloví. Slova mohou nejen zranit, ale dokáží i povzbudit. I lidé, kteří při slově „poezie“ protáhnou obličej, protože si vzpomenou na školní výuku, kdy si museli při hodinách literatury vymýšlet, co tím chtěl básník říci, v ní v obdobích velkého životního vypětí hledají a nacházejí útěchu i odpovědi – při rozchodech, rozvodech, úmrtích v rodině, svatbách, narození dětí... Přišel čas si připomenout, že slovo není jen akademickým cvičením teoreticky připravených vzdělanců, ale že má co dát každému, kdo je ochoten se dívat a naslouchat.

Vážení autoři!
Na tyto stránky můžete zaslat jakoukoli vaši literární práci většího rozsahu: román, novelu, sbírku povídek,ve formátu PDF (Word). Na konec textu uveďte i číslo svého konta.Tyto stránky se snaží vycházet vstříc všem autorům, kteří nemají smlouvu s nakladatelstvím. Jejich práce zveřejňujeme zdarma. Texty posílejte na adresu: milos.konas@seznam.cz

SLOVENSKÉ A ČESKÉ eKNIHY zdarma
na adrese www.eKnizky.sk viz KONTAKTY

www.LIVRO.CZ
Levné knihy

logo
Kulaté logo:



ROMÁNY (a texty) SOUČASNÝCH ČESKÝCH a SLOVENSKÝCH AUTORŮ (ZDARMA)

Tyto webové stránky začínají sloužit autorům, kteří se rozhodli nabízet své texty v podobě e-knihy čtenářům zdarma. Nezříkají se však honorářů, které jim po přečtení a posouzení díla čtenář může poskytnout ve formě dobrovolné částky na uvedené číslo konta.

Vážení čtenáři,
nabízíme vám k přečtení, ke stažení, případně k vlastnímu vytištění, romány a texty současných českých a slovenských autorů, kteří nám je dobrovolně poskytli k zveřejnění. Někteří jsou už renomovanými spisovateli, pro některé jde prakticky o počáteční vstup do literatury. I na internetu však platí – vše co je napsáno, zůstává. Obzvlášť, když tyto stránky zařadila do svého webarchivu Národní knihovna České republiky. Předpokládáme, že zde objevíte, a to i nakladatelé, nová jména i nové tituly, v uveřejněných pracích neotřelé příběhy, ale především literární hodnoty. Gramatické či stylistické nedostatky přičítejte na vrub autorům samotným, neboť uveřejněné práce nejsou námi redigovány.

Vážení autoři,
na těchto webových stránkách nalézáte možnost publikovat svá díla, sice bez nároku na honorář, zato s možností získání širokého okruhu čtenářů využívajících nových elektronických medii. Pokud této možnosti chcete využít, obraťte se na e-mailovou adresu: milos.konas@tiscali.cz nebo na číslo telefonu 606 963 092, kde se dozvíte veškeré podrobnosti. Případně na adresu webmastera: medek@epika.cz


LITERÁRNÍ KAVÁRNA
V této kavárně můžete projevovat své názory, ptát se i odpovídat, podávat náměty a nápady, vyjadřovat se k přečteným knihám na www.romanyzdarma.cz a vlastně k čemukoli i v jakékoli denní či noční době, neboť tato kavárna se nezavírá. Kavárník si pouze vymiňuje minimum neslušných slov a omezenou délku příspěvku. Občerstvení připisuje na svůj účet…

Formulář pro vložení zprávy
Název zprávy
Text zprávy

vepiš číslo dvacet osm

Zprávy


27.06.2019, 07:55
Něco o Brexitu
Naše autorka Jana Dohnalová,žíjící v Anglii, nám poslala povídku KLID DOMOVA a literární črtu ČAS USKROMŇOVÁNÍ pojednávající o současném stavu před Brexitem.


23.06.2019, 05:26
Na zkoušku
Kratší prózy nebo literární útvary zkoušíme zveřejnit přímo na titulní stránce. Dostanou tu jen omezenou dobu.Pak si je můžete vyhledat pod jmény jednotlivých autorů. Zkušební oběťí je text Ivo Fencla.


23.06.2019, 05:21
Devět spisovatelů a desátý kritik
Protože každý neholduje Dostojevskému a ne každý hltá Gustava Flauberta, ačkoli ten sepsal dokonce předlohu k seriálu Byli jednou dva písaři, máme v záloze legendární Červenou knihovnu, ale spanilou hrdinkou MÝCH snů bývala spíš Studentka Bláža Knihovny šťastných dívek a ještě dnes mnohým doporučuji umolousaný výtisk Lidunčina tajemství. Obdivuji taky Právničku Evu a s nostalgií já zhltl obě její pokračování Evino srdce bloudí a Evino vykoupení. A jednou takhle v sobotu se rozletěly dveře našeho zahradního domku v Čerčanech a koukám, stojí tu ON. S kšiltovkou, s lulkou v koutku úst. Kdo jiný, než můj málem pohřbený už strýček Jerry Ženíšek, starý a zkušený mládenec. „Kdo se ožení, lituje,“ říkal mi po celé dětství. „A kdo se neožení, strejdo?“ „Lituje ještě víc.“
Oněměle zíral nad balíkem Knihovny šťastných dívek. „Já ti to, synovče, hodím do kamen. Jindra divoška? Jsem kritik. Já – to - neunesu. Jsi zaostalý jako Megalodon? Nezvládáš snad dešifrovat podřadnost balastu? Hedina jarní píseň, hu! Já když tě vidím, prahnu být Koniáš 21. věku a pálit a pálit Jožku, co se vdala.“
Ženíšek se neoženil, zato byl kritik a sám F. X. Šalda o něm prý řekl: „Rozliší kvalitu, má budoucnost.“ A přitom měl Jerry dost divný vedlejšák. Byl kasař. Odseděl si čtyři roky na Borech, a když ho pro skvělé chování pustili, vystudoval teprve vědu, takže co arbitr Petronius uchopil Dědičku milionů a šup. Hořela v krbu.
Barbarství! Netolerance! Avšak už byl takový. Rázný. A já neučinil pálení přítrž, jen jsem se rozplakal. Smál se. „Tříbit vkus třeba je, přinesu ti Prousta.“ A když jsem večer usnul, zdál se mi sen: Smrákalo se a v zahradním domku se skvěl nápis VÍTEJTE a navštěvovali nás spisovatelé. Hned první byl Edgar Allan Poe a vlastně jsme ho se Ženíškem vyvolali při spiritistické seanci. „Čeho si přejete?“ zeptal se strýc, když Edgara prvně spatřil, a Poe shlížel ke knize Zkrocená svéhlavička. „To se bude tedy číst ještě v Evropě 21. století?“
Ani po smrti tedy nebyl dezorientován a jeho výsostně racionální mozek pracoval jako hodinky, i když se nacházel pouze v duchovní podobě. „Čeho?“ zopakoval strýc.
„Trochy peněz.“
„Ven!“
Poe zmizel, nebo přesně řečeno praskl. Jako mýdlová bublina. Povídám: „Mohli jsme...“ Strýc mě zarazil a vyvolával dál; za Edgarem následovali Wells a Bradbury. Naštěstí zůstali i na Onom světě bohatí, ale ten první stále chtěl stálý socialismus a druhý stálé dětství. Co horšího, vynořovali se další mátohy. Dumas chtěl dámu či „prostě ženskou“ a Charles Dickens živé, obdivné obecenstvo, aby šarmantně předčítal a malinko se naparoval. Chesterton přiletěl taky, ale nevěřil, že dál existuje, a Verne chtěl za každou cenu zpět do Amiensu, aby spisoval ve věži ze slonoviny. Anglická královna rafinovaných detektivek Agatha se zhmotnila v koutě, ihned ale vylezla na stůl a zvěstovala, že u nás objeví svět konečně oproštěný od vražd. „Je tu?“ mumlala.
„Kupodivu se vraždí dál, ale prodaly se už dvě miliardy vašich knih,“ odbyl ji Ženíšek. „Snad to pomůže. A čeho si žádáte?“ dodal. Puk! Byla v čudu.
Také Gustav Meyrink se chtěl vrátit, ale do milované Prahy, na niž dojatě vzpomínal i v záhrobním kosmu. Zkrátka a dobře, každému něco chybělo a každý si přál zrovna to, co na Pravdě Boží neměl. Mimo to zdůrazňovali, jak je prý u nich narvaná čekárna, a někteří nás tam chtěli vlákat. Až se stalo a hrůzo, třásl jsem se tváří v tvář davu zapuzených spisovatelů, kteří bez ustání lamentovali. Ženíšek rovnou omdlel. Já si dodal odvahy: „Dost. JÁ jsem kritik hmotného světa a to vám nechám, že jste psali na úrovni. Nejste Knihovna šťastných dívek. I kaju se!“ Strýc se vtom vzpamatoval, zazubil se a přitakal. I mátohy se usmály.
„To rádi slyšíme,“ řekl Poe. „A kdo nám splní přání? Kdo odstraní ty NAŠE neduhy?“
„Já to nebudu!“ zařval Ženíšek a chytil amerického poetu za nákrčník. „Běž, barde, a ukuj román! Koukej se do toho obout a řekni mi: proč´s jen dělal skoro pořád jen povídky? Do komory. Ještě musíš vyrůst. Jáma nestačí. Ani kyvadlo. Dospěj! A dříve nám nesmíš na oči. Jestli to nezvládneš, už se neukazuj.“ Poe zmizel.
Bradbury kupodivu taky. Dumase poplácal Ženíšek po ramenou - a nic víc. Dickensovi drze řekl: „O skutečným životě nevíš všecko.“
„Jako dítě jsem pracoval,“ namítl Dickens.
„Dobře, ale nikdy jsi nebyl v kůži opravdového kasaře. A dělníka. Pletu se? Možná bys taky už mohl na Onom Světě přestat se stálým předčítáním svých děl, co myslíš?“ „Ale co mi tu zbude?“ Avšak Ženíšek ho neposlouchal a šel k Chestertonovi: „Jsi myslitel, ale před životem utíkáš. Zrovna jako Verne.“ „A já?“ skočila do toho Agatha.
„Ty nejvíc. Vždyť tvé vraždy šustí papírem.“
„A toto ne?“ vyhrkla bába, mávala knížkou Deník kvitánky Pavly, a jelikož i v záhrobí hoří krb, putovala do plamenů taky Sekundantka Katka. „Otruby,“ hulákala Christie a plameny vířily, poskakovaly a praskaly. Bradbury se smál a 451 stupňů Fahrenheita je vážně teplota, při níž se vznítí takřka každý papír. A Meyrink?
Mlčel, vypadal záhadně a snil v bdělém stavu. „Probuď se!“ navrhl jsem. „Jdeme do tvé vytoužené Prahy.“ Ale on neodpovídal a jen stál jako figurína.
„Pojďme,“ řekl Ženíšek. „A upozorňujeme, že nastaly nové časy. Ale mám návrh. Vyzvedni Golema, kandiduj na Hrad (budu tvůj mluvčí) a vyhlas království. Korunujeme tě.“ A Meyrink šel tím labyrintem snu do zlaté Prahy, ale nedostal se daleko. Hned na Národní třídě ho zastavil jakýsi bodrý Čech a ptal se, proč táhne na vodítku za sebou hliněného kolosa.
Meyrink odsekl: „Hrad padne. Svatý Václav by jistě byl dobrý, ale Magický Gustav bude lepší.“
„Mýlíš se,“ odpověděl pan Brouček. „My tě tu nechceme.
„Ale! Což zvítězí hrubá síla, tupost a nenávist nad krásou kouzla a mystikou?“
„Ano.“
Zahřmělo, já se probudil a čtu dnes jen dobré knihy. Že je jich.
A Ženíšek? Přece se oženil, takže je sám objektem kritiky.



10.06.2019, 10:53
Zachraňuje to Ivo Fencl
Jako kdyby nás slyšel. Nebo snad náhodně otevřel naše stránky. Zaslal povídku. Docela zajímavou. Určitě nenudí. Jmenuje se Generál (T)trabant. Čekáme další, od kohokoli.
Kavárník


09.06.2019, 01:27
Zkuste to
Už delší dobu sem neposlal nikdo ucelenou práci, román nebo alespoň novelu, či sbírku povídek. Nevěřím, že to všechno od vás berou nakladatelé. Asi své nové dokončené práce posíláte přímo mailem či facebookem na různé adresy. Proto nevynechejte tu naší. Chtěli bychom zde vytvořit jakousi e-knihovnu, odkud by si zájemci text stáhli a na základě uvedeného čísla účtu by mohli i malou částku za přečtení autorovi dobrovolně zaplatit.
Kavárník - milos.konas@seznam.cz


04.06.2019, 11:06
Náš spolupracovník
Ivo Fencl vydává lehce provokativní sbírku veršů a povídek Idealista, romantik, kritik a Marie.


27.05.2019, 06:59
O čem momentálně píše Ivo Fencl
Na adrese http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=16626 si přečtěte jeho příspěvek Psaní jako práce a zábava.


22.05.2019, 06:01
Návrh autorům
Ti, kdož ukončí nějakou literární práci a nejsou si jisti, jak bude působit na čtenáře, by si to na těchto stránkách mohli vyzkoušet, navíc požádat zde o posouzení. Jistě by se tu našli anonymní kritici, kteří by svým názorem mohli autorovi pomoci text případně ještě vylepšit.
Kavárník


09.05.2019, 06:12
Ivo Fencl oznamuje
Ve dnech 9. až 12. května se v Praze uskuteční už 25. mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Vedle celé řady tuzemských i zahraničních hostů poprvé ve své historii představí také autory ze Střediska západočeských spisovatelů.




25.04.2019, 08:52
Blogerka Zdeňka Ortová
DAJ-LI NEBO NEDAJ-LI MI BRAMBOROVOU MEDAILI?
Právě jsem viděla výsledky hlasování o Blogera roku 2018. No, být čtvrtá v republice, to je paráda! Mám velkou radost a děkuji vám všem, kdo jste mě svým hlasem podpořili, protože to znamená, že mě čtete. A to pro mě znamená ze všeho nejvíc!!! (Ale mezi námi, taky jste mohli přemluvit ještě 81 známých, aby mi to tam taky poslali, mohla jsem být třetí) :-) :-) :-)
A já upřímně blahopřeji všem vítězkám a vítězům!!!


22.04.2019, 06:45
Střípky o Jaroslavu Foglarovi
Na stránkách spisovatele Ivo Fencla si můžete otevřít a přečíst úvahu o Jaroslavu Foglarovi nazvanou:
Foglar utiskovaný, Foglar opisující, Foglar vítězný.
Dalším textem je
Mýtus zvaný Stínadla


22.04.2019, 05:54
O asijských útocích úplně apoliticky (a coby prosťáček)
Srí Lanka zažila koordinovanou vražednou smršť, která může nechat chladným jen člověka, jenž je uvnitř mrtvý alias vypreparovaný. Nebo také rasistu, který lidi tohoto ostrova (kde žil po desetiletí v míru vynikající britský spisovatel Arthur Charles Clarke) takříkajíc „nepočítá“. To ale nejsme my. Trápíme se těmi útoky. Už proto, že nám často připadají jaksi zbytečné.
K těmto akcím je pro každého kulturního člověka nulový důvod a těžko pochopit, proč se útočníci nevěnují (a teď to přeženu) raději psaní (i kdyby brakových) povídek; to při troše přepisování totiž může dělat skoro každý. Je to terapií, přináší to katarzi, léčí to, sublimuje se tím často násilí. Nechápu, proč tito šílení vrazi anonymně vraždí lidi, kteří s jejich osobami nemají žádnou přímou souvislost! Proč si nejdou ve své zlobě po svých a jednoduše své potenciální oběti neignorují? To by přece svědčilo aspoň o pohrdání. Ale takhle?
A konečně mi po právu připadá, že vrahům toto přinese i zcela nulovou popularitu a populárně vzato se nestanou Dillingerem ani Al Caponem. Ani Bonnie Parkerovou. Lze samozřejmě pochopit, že je vlastní život strašně nudí, a to jedině asi nakonec pochopí každý z nás: spisovatel, šéf koncernu i pradlena. Ale proč exhibovat na úkor „nějakých“ lidí v kostele, které jsem předtím v životě neoslovil, neznám je, jsou mi proto de facto lhostejní a nemají pražádnou přímou souvislost s mým vlastním životem?
Jediné vysvětlení je, že si vrazi připadají jako bohové. Ale věřit, že jsem bůh, může jen blázen. Nebo idiot. Primitiv jistě také. Na omezování svobody jiného člověka přitom nemá nikdo druhý právo – a to bych také stavěl za základní premisu všude. I zde.
Nu, a ještě jedno tu schází. Smích. A bohužel i prášek smíchu. Lektvar dobré nálady. Takový, jako byl vynalezen ve (zfilmovaném) románu francouzského spisovatele René Cambona Blázen z laboratoře 4 (1967).
Možná to není náhoda, že se autor tohoto díla, který věru nepáchá atentáty, dožije 25. října již rovné stovky. A atentátům dneška se určitě nesměje, ale ani on je... Ani on je patrně nechápe.
(IF)



20.04.2019, 09:05
Ivo Fencl 55
·*Ráno 16. 4. 1964 jsem se narodil a pětapadesátiny bych raději neslavil, ale ututlat je nelze. Více než na výročí jsem se ale soustředil na setkání a hovory se synem Filipem, jemuž bude 4. 5. dvacet. Odpoledne jsem proto mířil na strahovské koleje a on mi šel naproti k autobusu 175, co jezdí přes Hřebenky. Pro jednu z jeho kytar jsme se vrátili na kolej 10, pod kterou má zkušebnu synova kapela, a přes Dejvice jeli na Florenc. Od metra je to již jen pár kroků ke kostelu ve Vítkově 13. Ještě nikdy jsem tam nebyl, ale našli jsme místo podle „našeho“ plakátu na dveřích. Ještě byl čas, i kráčeli jsme k nábřeží a k Danube House. Skvělá stavba. Už před lety jsem tudy šel, když ji budovali, a učinila na mě dojem. Chtěl jsem dojem synovi zprostředkovat a šli jsme proto podle vltavské stěny té stavby směrem k Hradčanům. Když dům končí, čekal by leckdo pravý úhel, ale úhel je neuvěřitelně ostrý a vysoký Danube tu připomíná příď Titanicu.
V předzahrádce restaurace jsme si dali po kole a pořad pražské pobočky Obce spisovatelů ČR uvedla jeho iniciátorka Olga Nytrová. Filip prosadil, že své skladby zahraje úvodem, a sám je komentoval. Z hostů jmenujme Honzu Kovanice, manžele Soukupovi (tj. Ivana Fontanu s chotí) a manžele Polákovi. Při předčítání jsem se soustředil na sborníky, které jsme udělali s Němci, a následnou besedu otevřel bezelstně sugestivní otázkou synovi. „Poskytl jsem ti v dětství aspoň částečné literární vzdělání a mělo smysl, že jsem ti předčítal i v momentech, kdy jsi hrál hry na počítači?“
Dočkal jsem se v to úterý i všeobecně zdvižených sklenic, písně Živijó a také její nábožnější družky. Syn šel dřív, načež se naň strhla chvála, což mě pochopitelně těšilo. Olga mi věnovala své CD a domluvil jsem se s ní, že se budu snažit přijít na Letnice, kde taky ona bude vystupovat. Dostal jsem v Karlíně spoustu knih s věnováním a do metra na Florenc mě doprovodil skvělý Jan Kovanic.


14.04.2019, 05:35
Rozhodnutí
Protože do naší kavárny už téměž nikdo nechodí, rozhodli jsme se pro povzbuzení alespoň nabízet nějaké novinky ze zázemí českého literárního a kulturního dění.


14.04.2019, 05:27
Novinky od Ivo Fencla
Miroslava Němcová ztělesňuje všechny problémy pražské kavárny. Velké dítě, nebrzděná střela, a úplně mimo realitu, rozebírá spisovatel Fencl
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Miroslava-Nemcova-ztelesnuje-vsechny-problemy-prazske-kavarny-Velke-dite-nebrzdena


10.02.2019, 08:00
Tamara Bláhová-Náhodný kolemjdoucí
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx


01.02.2019, 07:57
Autor a honorář
Vymysleli jsme tu nový systém honorování autorů, který se zatím nijak neuchytil. Někteří z pisatelů, kteří sem dávají svá ucelená díla zdarma, očekávají, že když čtenář jejich práci dočte a narazí na konci na číslo konta, pošle autorovi minimální honorář v částce 20 korun. Komplikované je, že se to musí dít přes poměrně složitou bankovní operaci. Jeden autor, který tenhle system aplikoval, nám sdělil: "Známi mne potkávají v hospodě nebo v samoobslize a dávají mi dvacku do ruky. Jenže já ji odmítám. Ppošlete ji na mé konto, žádám! To ale ještě nikdo neudělal. Měli bychom tu vyřešit nějaký snadnější a jednodužší převod peněz. Jinak by to mohlo do budoucna fungovat. Čtenář si napřed knihu přečte a když její obsah uzná, autorovi zaplatí. To by bylo fér!"


26.12.2018, 12:38
Vybrali jsme
Tři texty kterými nám obohatili autoři v letošním roce naše stránky: (Bez pořadí).
Ivo Fencl - Lektorka z galerie na rohu.
Eva Eiseltová - Pověst o Židovském městě.
Miloš Konáš - Doteky dní.


20.12.2018, 12:24
Přejeme všem
kdož sem přispívají, či vstupují s nadějí, že si tu něco zajímavého přečtou, příjemné Vánoce a štěstí v novém roce 2019.


20.12.2018, 07:35
Zapojujeme čtenáře
Abychom tyhle stránky nějak rozhýbali, navrhujeme čtenářům soutěž o nejlepší vložený text na těchto stránkách,alespoň za letošní rok. Vyberte podle názvu díla a jménu autora.
Kavárník