Kontakty
Světová literatura
Inzerce
Josef Šiman -Život proutníka a neb zlobivý kritik
Kniha ze zákulisí showbusinesu divadla a televize,skutečné bitvy kolem rozdávání grantů, zajímavosti ze života hvězd. Chcete třeba vědět, jaké víno pije Karel Gott a jak se žije v zákulisí . Pak si přečtěte "Život proutníka."

Ze zákulisí královny Alžběty II
Michaela Košťálová je autorkou knihy “ Ze zákulisí královny Alžběty II“, kterou loni na jaře vydalo nakladatelství Petrklíč. Autorka zde poodhaluje, jak už název napovídá "zákulisí" nejdéle panujícího Anglického monarchy, kde se čtenář může dozvědět nejednu pikantnost a dosud nezveřejněnou zajímavost, nejen o jejím veličenstvu, ale o celé královské rodině. Jestli chcete vědět, jak probíhalo setkání královny s naším bývalým presidentem Václavem Klausem, jak a s kým tráví královna volný čas, jak vypadá její pracovní den nebo v kolik třeba ráno vstává, kniha Michaely Košťálové je určena právě pro vás. Kniha je napsána velmi čtivě, je určena každé generaci bez rozdílu věku i pohlaví, na rozdíl od ostatních knih, které byly o této panovnici dosud vydány je napsána velmi lidovým, mnohdy hovorovým jazykem a nezahlcuje čtenáře pouhými fakty a obtížně zapamatovatelnými daty. Navíc je publikace doprovázena dosud nezveřejněnými fotografiemi nejen města, ve kterém královna sídlí, ale i dosud nezveřejněnými fotografiemi z jejího života. Knihu mohu čtenářům vřele doporučit a jen popřát mnoho zábavy a krásných chvil strávených v její vřelé společnosti i společnosti královny Alžběty II.

Kniha "Sedm věků ženy"
Natálie Nera, vlastním jménem Natálie Dunn, je autorkou antologie básní s názvem /Sedm věků ženy/ na pomoc obětem domácího násilí. Nápad se zrodil z jednoduché elektronické korespondence mezi dvěma kamarádkami z dětství, které spojuje jak láska k literární tvorbě, tak neblahá osobní zkušenost s domácím násilím. Od prvního nápadu k realizaci uběhly dlouhé tři roky vzletů a pádů, nadějí a téměř úspěchů. Editorka a autorka Natálie Nera knihu sestavila tak, aby se co nejpříjemněji četla, aby rytmus seřazených básní nepůsobil rušivě a aby si snad každý našel to, co ho nejvíce osloví. Slova mohou nejen zranit, ale dokáží i povzbudit. I lidé, kteří při slově „poezie“ protáhnou obličej, protože si vzpomenou na školní výuku, kdy si museli při hodinách literatury vymýšlet, co tím chtěl básník říci, v ní v obdobích velkého životního vypětí hledají a nacházejí útěchu i odpovědi – při rozchodech, rozvodech, úmrtích v rodině, svatbách, narození dětí... Přišel čas si připomenout, že slovo není jen akademickým cvičením teoreticky připravených vzdělanců, ale že má co dát každému, kdo je ochoten se dívat a naslouchat.

Vážení autoři!
Na tyto stránky můžete zaslat jakoukoli vaši literární práci většího rozsahu: román, novelu, sbírku povídek,ve formátu PDF (Word). Na konec textu uveďte i číslo svého konta.Tyto stránky se snaží vycházet vstříc všem autorům, kteří nemají smlouvu s nakladatelstvím. Jejich práce zveřejňujeme zdarma. Texty posílejte na adresu: milos.konas@seznam.cz

SLOVENSKÉ A ČESKÉ eKNIHY zdarma
na adrese www.eKnizky.sk viz KONTAKTY

www.LIVRO.CZ
Levné knihy

logo
Kulaté logo:



Konečný Jindřich

        Narozen 7. 7. 1940 v Leeden Loose (Německo) – 20. 3. 2009 Plzeň Vyučil se nástrojařem a to řemeslo vykonával do roku 1990, ale vystudoval přitom strojní průmyslovku, jazykovou školu, gymnázium, VUML (1965-68, údajně z recese a nikdy nebyl v KSČ) i Filozofickou fakultu UK, a to obor filozofie a historie (PhDr. 1985). Kromě toho však „Jindra“ studoval i psychologii, sociologii a vědecké řízení. Za normalizace působil v disentu. Pravidelně pašoval knihy a byl členem koordinačního výboru HOS i Nezávislého mírového sdružení. Spolupracovníkem Jiřího Pelikána v Římě i jeho Listů a Pavla Tigrida v Paříži i jeho Svědectví. Z politických důvodů byl Jindřich Konečný odsouzen ke dvěma rokům vězení a jeden si odseděl (1983-84). Dále a pravidelně byl vždy na několik dní umísťován do vazby při oslavách 1. máje, 21. srpna a 28. října. V letech 1990-92 byl poslancem FS, mezi roky 1992-95 pracovníkem Ministerstva zahraničních věcí ČR. Jeho až dnes zvláštní zvyklostí bylo ježdění stopem. Jindřich Konečný publikoval v časopisech a denním tisku a spolupracoval s rozhlasem i televizí. Vedle psaní poezie a prózy se zabýval především tvorbou aforismů, jak dokládá i náš soubor. Je spoluautorem antologií Melodie (Středisko západočeských spisovatelů, Plzeň 1991), Milostné mosty (tamtéž, Plzeň 1992) a Nezabolí jazyk od dobrého slova (Miroslav Huptych a Jiří Žáček, Praha 2005). Doslovem a závěrečnou básní přispěl do knihy svého syna, básníka Tomáše Konečného (1976-2004) Autohumbuk Pana Kondi (Jindřich Konečný, Karlovy Vary 2005). Vydal knihy Antiskepse (Západočeské nakladatelství, Plzeň 1981), Mé příběhy II (Ruiny, Plzeň 1989), Příběhy (Středisko západočeských spisovatelů, Plzeň 1994), Nápadíky Jindry Konečného: z ekonomiky, politiky, erotiky a vůbec života (PETIT, Karlovy Vary 1997), Nové nápadíky Jindry Konečného aneb Pokora vítězí (PETIT, Karlovy Vary 1999), Zpověď Dona Quijota (Předzpěv k eseji, o kterém sním, že jej napíši) (Bílý slon, Praha 2000, samizdatově už Vokno 1989) a další knihy. Žil v Horní Blatné a bývá vzpomínán i jako živel, hospodský kumpán a rozevlátý ctitel žen plný humoru.