Pexidr Karel
KAREL PEXIDR
*4. 11. 1929 v Praze
Jeho rodiče žili v Plzni. Po ukončení klasického gymnázia (1948), kdy nebyl kvůli studentské demonstraci takřka připuštěn k maturitě, musel pracovat na stavbě mládeže ve Vizovicích. V letech 1948-1951 studoval Právnickou fakultu University Karlovy, ale byl mu zrušen odklad výkonu vojenské služby, a tak po třetím ročníku narukoval na 28 měsíců k PTP. Roku 1954 pracoval jako referent hospodářské služby v Oděvním obchodě. Studium práv ukončil roku 1955 (JUDr.) Do roku 1960 pracoval v podniku Doprava státního obchodu. V letech 1960-1983 byl právníkem České státní pojišťovny, zpočátku jako likvidátor pojistných událostí, pak vedoucí likvidační služby. Od roku 1983 pracoval pro různé plzeňské podniky, roku 1990 odešel do důchodu.
Studoval hudbu na Městské hudební škole Bedřicha Smetany i soukromě. Roku 1949 absolvoval klavírní hru, roku 1951 kompozici. Soustavněji komponovat začal roku 1960, složil přes sto skladeb: klavírní a komorní hudbu, smyčcová kvarteta, symfonie… Od poloviny 80. let skládal písně, jejich cyklus vyšel na zvukovém nosiči Před hudbou, po hudbě (2002, titul inspirován Ortenovou básní Po hudbě). Následovala CD Komorní hudba (2005) a Klavírní tvorba (2005). Své skladby výjimečně i veřejně provozoval a uváděl je v rozhlase. Jako představitel Západočeského hudebního centra inicioval festival Tribuna komorní písně.
Aktivně se zabývá filosofií, v devadesátých letech přednášel na Západočeské universitě v oborech filosofie i hudby.
Poezii začal psát na vojně a využíval ji při své hudební tvorbě. V normalizačních letech se záměrně víc věnoval hudbě, psát začal až roku 1992, aby zachytil svůj vztah k Vícovu, usedlosti, kterou zde jeho rodiče koupili roku 1935 a která je jeho druhým domovem.
Publikoval v Pojistném obzoru, Hostu do domu, Plzeňském deníku, Spektru, Plzeňském literárním životě. Na internetu na serveru Prácheňská rezonance.
Z němčiny přeložil verše rakouské autorky Kláry Kottner-Benigni (Plž 5/2006), do němčiny převedl některé své bajky. Německy napsal několik básní a humornou píseň Kobliha a bábovka.
Jako tisky vydal hudebniny Oktávové etudy (Panton, Praha 1984), Podobenky (Panton, Praha 1988), Jihočeské a šumavské písně v úpravě pro zobcové flétny (Karel Veselý, Plzeň 1996), Selanka pro dva klarinety (Hra, Plzeň 1998), Čtyři roční období: písně na vlastní texty (Hra, Plzeň 1998), Malé variace pro klavír (Eset, Plzeň 1999, s Jindřichem Feldem a Jiřím Dvořáčkem), Střípky: pro klavír (Hra, Plzeň 1999), Nenie nad malou psí dušičkou: pro klavír (Hra, Plzeň 1999), Malé variace pro klavír (Eset, Plzeň 1999), Stopami věků: 7 skladeb v různém slohu (Hra, Plzeň 2000).
Dále vydal vzpomínky Vícov (Karel Veselý, Plzeň 1996), tituly Relativistická filosofie (Vydavatelství Západočeské univerzity, Plzeň 1996) a Úvod do studia etiky (Západočeská univerzita, Plzeň 1996), prózy Blázniviny (Nava, Plzeň 1997), verše Hříčka poezie (vlastním nákladem, Plzeň 1997), cestopis Kalifornie, jak jsem ji viděl (Nava, Plzeň 1999), prózy Kafkovské kontrapunkty (PERSEUS publishing s. r. o., Plzeň 2000), Psychologie a gnozeologie (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Dobrá Voda u Pelhřimova 2000), Bajky (Nava, Plzeň 2001, ilustroval Vladimír Líbal), Básně (Luboš Falout–Perseus, Plzeň, 2003), Kosmologie z pohledu filosofa (Aleš Čeněk, Dobrá Voda u Pelhřimova 2003).
Dále napsal prózu Jak žít (Nava, Plzeň 2006) inspirovanou osudy své americké přítelkyně a jeho soubor vizí Přeludy (Nava, Plzeň 2007) obdržel Polanovu cenu. S docentem Nikolajem Demjančukem pracuje na dalším filozofickém titulu a sám vydal Filosofii pro každého (Beta Books, Praha 2009)
Žije střídavě na Vícově a v Plzni.